Bez frází: příběhy Ondřeje Liesera a Kláry Davidson Spilkové

Kniha Golf Bez frází nabízí pohledy na golfové hrdiny jejich vlastním, jiným pohledem.

Koncem tohoto roku vyšla unikátní publikace Golf Bez frází, pro kterou promluvilo šestnáct osobností českého golfu. Všichni bez výjimky nabídli jiný pohled na nejen prostředí českého golfu, ale i jejich golfové příběhy. Mezi oslovenými byli také Ondřej Lieser a Klára Davidson Spilková. Co o knize říkají a jak začínají jejich vlastní příběhy?

„Prolínají se tam příběhy lidí, kteří mi opravdu v mé kariéře pomohli. Ať už je to má rodina, sponzoři nebo lidé, kteří na mě byli jenom hodní a pomáhali mi. A jsou tam samozřejmě i nějaké ty high and lows mé golfové kariéry. Myslím, že je tam vše, a když to člověk takto komplexně o sobě čte, tak i jeho samotného se to nějakým způsobem dotkne. A já doufám, že to i další lidi osloví,“ říká Ondřej Lieser ke svému vlastnímu příběhu s názvem „Můj styl“, jehož úryvek si můžete přečíst níže.

Sám přitom věří, že stále ještě nenapsal ze svého bohatého životního golfového příběhu vše: „Je to samozřejmě něco, co se mi v hlavě pořád nějakým způsobem honí. Pořád doufám, že jsem neřekl své poslední slovo, třeba i herně. Je to ale krásná kapitola mého života, kterou jsem si strašně užil. Jak už jsme slyšeli několikrát od světových hráčů, v golfu za život vícekrát prohraješ, než vyhraješ. Já bych do toho pocitu ještě někdy strašně rád naskočil a třeba i vyhrál.“

„Mám v knížce pár favoritů. Kromě toho, že je tam i něco o mně, tak je tam hodně také o lidech, kteří mě zajímají a kteří mi v životě hodně pomohli, jako je třeba Michal Voigts. Budou to krásné příběhy. Je zvláštní si číst příběhy lidí, které znáte hodně let a hodně vám pomohli ve vašem rozvoji,“ přiznává Lieser a potvrzuje, že české golfové prostředí je velmi propletené a prakticky „každý potkal každého“.

„Byl to velmi přítomný a vědomý proces, když máte říct celý svůj příběh. Navíc když se vás někdo ptá na velice silné a hluboké otázky, tak si spoustu věcí v životě uvědomíte,“ nezastírá Klára Davidson Spilková.

Pro českou golfovou profesionálku navíc tvorba jejího příběhu přišla v těžkém loňském období, kdy kvůli zdravotním problémům přerušila sezonu. „Měla jsem pětiměsíční pauzu, kdy jsem byla schopná zreflektovat, co jsem všechno zvládla nejen za svůj život, ale i za tu čtrnáctiletou kariéru. A bylo to pro mě velice silné. Konečně jsem se v životě zastavila a uvědomila jsem si, co všechno jsem zvládla.“

„Když jste v tom procesu, tak je někdy těžké se dívat na věci zpětně a zreflektovat je. Alespoň pro mě, protože můj život je opravdu velice intenzivní. Přišlo to opravdu ve správnou dobu, a když jsme vedli ten rozhovor, tak jsem měla skutečně pocit, že jsem ve správnou dobu na správném místě,“ dodala Klára Davidson Spilková.

Ondřej Lieser – Můj styl

Usmál jsem se, tohle byla ta chvíle. Moje chvíle.

Usmál jsem se a provedl úder, kterým jsem mohl získat vstupenku do European Tour a na olympijské hry. A v neposlední řadě taky asi milion osm set tisíc korun.

Nebyla v tom úsměvu arogance nebo nekonečné sebevědomí, že míček skončí v jamce. Nevěděl jsem to. Byla v tom radost, že v tom okamžiku můžu být. Bylo nás na tabuli osm, kteří jsme mohli vyhrát. Srovnaní jeden vedle druhého.

Kdo si s tím poradí, bere vše.

Někdo je z takové situace nervózní, někdo kalkuluje. Pro mě to je vážně radost. Daleko větší problémy jsem vždycky míval po cestě, která k takové ráně vede. Nenechat se rozhodit průběhem hry, vedle složitých úderů precizně zvládat i ty zdánlivě tuctové.

Takže jo, tady jsem stál na hřišti na Mallorce, usmál jsem se sám pro sebe, napřáhl a už jsem nemusel přemýšlet. Švih byl výsledkem stovek tisíc pohybů, které jsem udělal předtím. Na hřištích, která spíše připomínala posekanou louku. Z pozic u plotu z ostnatého drátu, v písku, vedle stromu. Byl to výsledek nadšení, které jsem pro golf měl.

A já tu jamku trefil.

Až nezvykle jsem dal najevo emoce. Zatnul jsem pěst, udělal pumpičku. Takhle jsem to přeci chtěl! Nevěděl jsem, jestli to bude znamenat vítězství, musel jsem čekat, ale to už jsem byl úplně v klidu. Sbalil jsem si věci a šel si sednout do scoring area.

Klára Davidson Spilková – Baby on tour

Hory, údolí, chvíli mořské pobřeží. Potom monotónní rovina. Nejrozličnější druhy krajiny se za oknem našeho auta míhaly, jako kdybyste si prohlíželi atlas. Někde bylo slunečno, někde pod mrakem, někde napadaný sníh, jinde pršelo. A taky jsme jeli tmou a já vnímala jen ostrá světla protijedoucích aut.

Táta za volantem, já s pohledem, který se marně snažil vstřebat něco z toho kusu světa, kterým jsme se vraceli domů. Španělsko. Francie. Německo. Soustředit se mi ale moc nedařilo. Moje mysl to nedokázala, lítala chvíli tu a chvíli zase úplně jinde.

Blížily se Vánoce roku 2010, mně bylo čerstvě šestnáct a hlavou se mi míhalo tolik věcí, tolik očekávání, nadšení a představ, že se mi i dvoudenní jízda slila v jednu velkou mlhavou bublinu. Byla jsem šťastná, ale k tomu i příšerně unavená. Navíc jsem skoro nedala telefon z ruky, každou chvíli někdo volal. Ať už z kamarádů, známých, ale i z nejrůznějších médií, aby získal moje vyjádření.

S tátou jsme s něčím takovým tehdy ještě neuměli pracovat. Nevěděli jsme, že nemusím všechno řešit hned teď. Že můžu třeba den počkat, utřídit si myšlenky, všechno si zorganizovat. Vůbec. Ve svých dětských emocích jsem rozdala pár šílených rozhovorů, z kterých ještě nakonec byl i nějaký problém, ale nás na tohle nikdo nepřipravil.

Tohle totiž nikdo nečekal. Ani já sama.

Nikdo netušil, že když se ve svém věku budu moct na zkoušku zúčastnit kvalifikačního turnaje profesionální evropské ženské tour, hned se umístím v elitní desítce.

Nikdo netušil, co bude následovat. Nečekal, že se s námi pořadatelé rozloučí slovy „We’re gonna have baby on tour,“ Budeme mít na túře miminko.

Celé příběhy si přečtěte v knize Golf Bez frází, kterou můžete zakoupit …

---

Foto: Jana Mensatorová / Bez frází