Představte si, že jedete autem. Máte před sebou jasný směr víte, kam míříte. Jenže v autě nesedíte sami. Vedle vás i za vámi je plno hlučných spolujezdců. Křičí jeden přes druhého:
„Zatoč doprava! „Ne, pozor, jedeš moc rychle! „Co když to nezvládneš?
Znáte ten pocit? I když ruce drží volant, hlava je plná hluku. Přesto většinu času stejně dojedete do cíle . Jak je to možné? To je otázka k zamyšlení.
V golfu totiž často věříme, že pokud v hlavě neslyšíme jen pozitivní hlasy nebo žádné nemáme šanci dobře zahrát . Ale co když to není pravda? Co když i se všemi těmi vnitřními hlasy můžeme hrát dobré kolo? Možná stačí změnit způsob, jak s nimi zacházet.
Flexibilita místo kontroly
Golf stejně jako život je plný proměnných. Počasí, green, vlastní rozpoložení. Není možné mít všechno pod kontrolou. A právě tady začíná moderní psychologie: namísto snahy vše řídit, učíme se přizpůsobovat . Nejde o to, co si myslíte ale co s tím uděláte. Jestli se umíte vrátit k tomu, co je teď důležité.
Spolujezdci v hlavě
Každý golfista zná vnitřní hlasy: „Co když to zkazíš? „Hraješ hrozně. „Musíš to trefit perfektně. Moderní přístup neříká: Zbav se těch hlasů. Říká: Poznej je. Přijmi je. A pokračuj dál.
Myšlenky nejsou problém. Problém je, když s nimi začneme bojovat když se za jízdy hádáme s pasažéry, místo abychom sledovali cestu.
Když snaha o kontrolu škodí
Přílišná snaha mít všechno pod dohledem nás může zablokovat. V golfu se to projevuje jako známý fenomén „the yips kdy mozek přestane spolupracovat, ruce ztuhnou a ani jednoduchý putt nejde zahrát. Děje se to tehdy, když se snažíme kontrolovat každý detail: postoj, tempo, úhel hlavy hole… Ale mozek není stroj. Když ho přetížíme, začne váhat.
Kdo řídí?
Představte si řidiče, který místo silnice sleduje jen zpětné zrcátko. Nebo někoho, kdo se neustále otáčí dozadu a snaží se uklidnit každého spolujezdce. Takový řidič dříve nebo později ztratí směr. A právě to se děje, když se sportovec snaží „umlčet svou hlavu místo toho, aby ji vzal s sebou na cestu.
Psychologická flexibilita znamená něco jiného:
Všimnout si myšlenek, ale nezastavit se kvůli nim.
Přijmout emoce, ale nechat je jet s vámi, ne za vás.
Držet ruce na volantu, i když v autě není ticho.
Závěr: Když hlava není nepřítel
Mysl nikdy nebude úplně tichá. A proč by měla? Hlava není nepřítel. To, co děláme, je důležitější než to, co slyšíme uvnitř.
Odolnost není ticho v hlavě. Je to schopnost pokračovat i s hlukem . Mysl nebude nikdy úplně tichá a ani nemusí být. To, co děláme, je důležitější než to, co slyšíme uvnitř.
Moderní psychologie nás neučí vyhýbat se nepříjemným myšlenkám. Naopak učíme se s nimi hrát. A právě tím posilujeme naši mentální hru.
Nepracujeme na své výkonnosti tím, že od myšlenek utíkáme nebo je ignorujeme. Síla vzniká tam, kde jsme ochotni se s nimi setkat a přesto jít dál.
Mentální odolnost není o perfektní hlavě, ale o pružném postoji. A s takovým postojem můžeme hrát svobodně bez ohledu na to, co nám kdo (nebo co) cestou říká. Protože výkonnostní svoboda není o dokonalém stavu mysli, ale o schopnosti být přítomný.
V příštím (závěrečném) dílu se podíváme na to, jak se důvěra nevytváří v hlavě ale v pohybu. Ukážeme si, proč je klíčem k mentální odolnosti chování, ne přemýšlení.
Minulé webináře s Dášou Urbánkovou
Pokud Vám utekl minulý webinář na téma: Když čísla mluví: Co Vám statistiky řeknou o Vaší hlavě, můžete se podívat ze záznamu.
+420 774 177 222
Facebook
Instagram