Ze simulátoru zpátky na hřiště: Mentální přechod do venkovní sezóny

Jak se otepluje, většina z nás se pomalu přesouvá ze simulátoru zpátky na hřiště. Technicky je to pořád stejný golf. Mentálně ale často úplně jiný.

Uvnitř máme kontrolu:

– rovný postoj
– žádný vítr
– jasná čísla
– okamžitá zpětná vazba

Venku se všechno mění:

– vítr
– nerovné lies
– jiný povrch
– skutečné následky

Najednou přichází frustrace rychleji. Sebevědomí se po jedné nepovedené ráně může rozpadnout a rychle pochybujeme o sobě víc než na simulátoru. Jedna špatná rána se zdá těžší, než opravdu je.
Rozdíl není ve švihu.
Rozdíl je v mentalitě – venku prostě nemáme všechno pod kontrolou.

Nemusíš se cítit připravený/á, abys hrál/a dobře

Mnoho hráčů si myslí:

„Měl/a bych být sebevědomý/á.“
„Neměl/a bych být nervózní.“
„Tohle by se mi nemělo stávat.“

Jenže myšlenky ani emoce nemůžeme jen tak vypnout. Nejde o to přestat být nervózní nebo frustrovaný. Nejde o to čekat, až se budeme cítit perfektně. Jde o to naučit se s těmito pocity hrát, i když se objeví.

Nedávno na turnaji Rory McIlroy začal kolo několika nepřesnými ranami a bylo vidět, že je frustrovaný. Nehrál „bez emocí“, nebyl úplně klidný. Přesto zůstal v procesu, ránu po ráně. Nečekal, až se bude cítit ideálně. Hrál i s tím, co tam bylo. To je mentální flexibilita.

Nemusíš se cítit perfektně, abys zahrál dobrou ránu.
Můžeš mít pochybnosti – a přesto se rozhodnout pro svůj další krok.
Nemusíme čekat, až budeme stoprocentně v pohodě.
Důležité je umět pokračovat i s pocitem, že nejsme na sto procent v pohodě.

A co dělat, když přijde nepříjemný moment?

Až půjdeš poprvé ven a přijde první nepříjemný moment – špatný lie, vítr proti, nepovedený drive – zkus tohle:

– Zastav se na chvíli.

– Pojmenuj si, co se děje:
„Je tu frustrace.“
„Je tu nervozita.“